Homepage
Moderní šarlatáni
 
Přední český onkolog prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., člen vědecké rady AV ČR, zveřejnil na stránkách České lékařské komory (www.lkcr.cz) příspěvek nazvaný „Rizika tzv. alternativní léčby v onkologii".
 
Pod pojmem alternativní léčba se zde autor v zásadě zabývá metodami medikamentózními (homeopatie, potravinové doplňky), manipulačními (chiropraxe a akupunktura), spirituálními a psychologickými (psychotronika a biotronika), ale i dalšími, používanými tzv. léčiteli, tedy vesměs osobami realizujícími se v léčbě ostatních, avšak bez odpovídajícího medicínského vzdělání.

Léčitelé, psychopati a asociálové
Profesor Klener se rovněž zaobírá myšlenkou, jaké důvody nemocné vedou k tomu, aby se místo do rukou profesionálních lékařů uchýlili k léčitelství a svěřili do rukou léčitelů. Ty dělí do tří skupin.
První skupina léčitelů jsou poctiví a o prospěšnosti svého konání zcela bezvýhradně přesvědčení jedinci s leckdy velmi dobrým medicínským přehledem, kteří nabízejí metody přírodní medicíny a zároveň pacienty neodrazují od konvenčních terapeutických postupů. To je také jediná skupina, kterou Pavel Klener považuje za přínosné do léčby pacienta eventuálně přibrat. Postoj k těmto léčitelům (nelékařům) by podle něho neměl být a priori zamítavý, protože pokud takový léčitel spolupracuje s lékařem, mohou jeho rady nebo prostředky přírodní medicíny přispět ke zlepšení celkové kondice a kvality života nemocného.
Druhou skupinu označuje autor za psychopaty, kteří ke stanovení diagnózy používají virgule a vyvolávání duchů, což je zcela nepřípustné, stejně jako jednání poslední, třetí skupiny takzvaných léčitelů, což jsou dle autora v podstatě asociálové, kteří tyjí z lidského utrpení a nestydatě zneužívají toho, že pacient a jeho rodina jsou za vidinu uzdravení ochotni utratit (nejen vlastní) životní úspory.
Článek se také věnuje popisu jednotlivých léčebných přípravků, jejichž hodnocení profesorem Klenerem je neutrální. V zásadě by se dalo říci až pozitiviní, protože když už nic jiného, alespoň neuškodí.
Stejně dobře článek otevírá problematiku doplatků za léky. Nemocní jsou slyšet ze všech stran, jak jsou doplatky za léky neúnosné a jak jejich rodinné rozpočty zhroutí stokoruna vydaná měsíčně navíc za fungující léčbu, nicméně bez hnutí brvou v té samé lékárně utrácejí bezmála tisíce korun za nesmyslné vitaminové preparáty, doplňky stravy a esenciální prvky na zpevnění vlasů a podobně. Přitom denní doporučená dávka zeleniny a ovoce vyjde jen o trochu dráž, ale má nesrovnatelně příznivější dopad na tělo jako celek.
 
Víra v léčbu i v lékaře
Ale abychom se vrátili zpět k otázce, proč se nemocní tak rádi uchylují k léčitelství. V medicíně se totiž zcela ve stínu výdobytků moderních zobrazovacích, vyšetřovacích nebo terapeutických metod krčí poněkud opomíjený pomocník, který je starý jako lidstvo samo a navíc skoro zadarmo - placebo efekt. Ten netvoří pouze víra v pilulku, která uzdraví, přestože se ve skutečnosti jedná třeba o trochu cukru, ale i víra v lékaře, protože také lékař může být placebem. Jak úspěšným, to záleží na jeho přístupu, míře empatie, ochotě si popovídat a stravitelnou formou sdělit diagnózu a další léčbu, vyjádřit soucit a tak podobně.
Upřímně řečeno, kolik lékařů na tohle všechno má čas, když jediné, čeho se jim chronicky nedostává, je (kromě peněz) právě čas? V tom budou lékaři oproti všelijakým šarlatánům vždycky v nevýhodě, protože jak je již drahnou dobu na západ od našich hranic všeobecně známo, medicína je především byznys. Takže všichni se za stávající situace budou starat především o počty bodů nachystaných k proplacení pojišťovnou spíš než o to, jaký udělali na pacienta dojem svým přístupem a stylem jednání.
Ano, dá se namítnout, že ve specifické oblasti, o které se zde bavíme, tedy v onkologii, lze těžko čekat výraznější terapeutický dopad placebo efektu. Jenže rozměr placeba se zde promítá nikoli do léčebného výsledku, ale do ochoty pacienta dané léčbě (a také lékaři) bezmezně věřit a nehledat ono pověstné stéblo, kterého se tonoucí posléze chytá v kalných vodách léčitelství.

Riziko promeškání včasné terapie
Ano, nádorová onemocnění představují velmi složitou oblast, takže zůstává mnoho nedořešených otázek jak na straně pacientů, tak na straně lékařů. Jako jednoznačně pozitivní lze však zcela určitě vnímat fakt, že poselství profesora Klenera ohledně léčitelských metod je velmi srozumitelné a výborně formulované pro obě skupiny: „Hlavní riziko těchto metod spočívá v tom, že nemocný, který přistoupí na alternativní léčbu, může promeškat vhodný okamžik k zahájení účinné standardní protinádorové léčby, jeho choroba přes dočasné subjektivní zlepšení progreduje a šance na úspěšné léčení nebo dokonce vyléčení se zmenšuje.
I když se nemocný nakonec svěří do péče odborníka, je léčba pokročilého onemocnění obtížná, nákladná, často málo úspěšná a provázená četnými nežádoucími účinky, které zhorší kvalitu zbytku jeho života." Českou medicínu čeká dost bolestný přerod v mnoha ohledech, proto zde výše zmíněné problémy související s léčitelstvím jistě budou ještě nějakou dobu existovat. Ledaže by naši schopní zákonodárci učinili radikální řez a k celé problematice se postavili čelem, jako v Norsku, kde jsou pacienti chráněni před nekalými léčitelskými praktikami přímo zákonem.
 
Autor: MUDr. Rostislav Kuklík
Zdroj: Zdravotnické noviny, www.zdravotnickenoviny.cz
 
All actions and programmes stated herein are intellectual property of docent Vasilcuk, therefore any detailed description of their performance is not included. These pages may be spread, used and propagated, in whole or in part, in any form, only with author’s name (Doc. Anatolij Vasiľčuk, CSc.) included.
Anatoliy Vasylchuk, IČ 67000347. Contents update executed continuously. Last update on 14/04/2014. © 2002 - 2014 Doc. Anatolij Vasiľčuk, CSc.

Barvy informačně-energetických hmot a základních jemnohmotných těl člověka